Voynichův rukopis : Středověký kontakt s mimozemšťany rozluštěn ?

Voynichův rukopis
Voynichův rukopis
Voynichův rukopis
Voynichův rukopis

Sběrateli a starožitníku Wilfredu M. Voynichovi 1865 - 1930 se v roce 1912 dostává do rukou dokument z knihovny ve starobylém paláci Villa Mondragone v italském městě Frascati - Dílo bylo nalezeno díky výprodeji, která se konala v papežské knihovně v italském městě Frascati u Říma. Tento dokument je později podle svého nálezce a nazýván Voynichův rukopis. Třebaže je sběratel velmi vzdělanou osobou, jazyk, ve kterém je rukopis psán mu nic neříká, a tak se ihned obrací na odborníky. Ti však jen s rozpaky krčí rameny - text je sepsán v jazyce, který na planetě Zemi zřejmě nikdo nezná. Kdo je tedy vlastně autorem rukopisu, nad kterým si odborníci do dnešní doby lámou své ctěné hlavy ? A proč záhadná kniha obsahuje podivné ilustrace a zobrazení rostlin, které na planetě Zemi zjevně neexistují ?

Od první chvíle, kdy byl rukopis objeven, je zkoumán ze všech stran

Od první chvíle, kdy ji sběratel Wilfred M. Voynich objevil, je rukopis zkoumán ze všech stran. Kniha měla pravděpodobně 272 stran v 17 arších, avšak dochovalo se jich ale jen 240. Celá kniha má asi 35 000 slov, přičemž jednotlivé znaky po sobě nenásledují náhodně, ale lze v nich vysledovat jisté zákonitosti, což svědčí o existenci pravopisných a gramatických pravidel. Statistická analýza textu svědčí o tom, že pro použitý jazyk platí Zipfův zákon, což je označení pro pravidlo matematické analýzy jazyků, které zformuloval americký jazykovědec George Kingsley Zipf. George Kingsley Zipf (1902–1950) formuloval původně 3 vztahy, v praxi se ovšem užívají nejčastěji první dva. Průměrná délka každého slova Voynichova rukopisu je zhruba shodná například s latinou. Dnes však již víme, že kniha obsahuje 40 000 různých slov, tedy pokud je možné takto jednotlivým shlukům znaků říkat. Abeceda neznámého jazyka by se pak mohla skládat z 23 až 30 písmen, kdy jedno slovo tvoří většinou šest z nich. Již jen tento fakt odlišuje jazyk Voynichova rukopisu od běžných a nám známých jazyků, v nichž jsou rozdíly v délce slov výrazně nápadnější. Více slov se navíc opakuje i několikrát po sobě a nebo se liší pouze změnou jediného znaku. Podle grafické úpravy textu pak lze následně usuzovat, že text se má číst zleva doprava.

Je Voynichův rukopis psán pro nás neznámým jazykem ?

Naskýtá se zde tedy otázka : Je Voynichův rukopis psán pro nás neznámým jazykem, a nebo jde o podvrh či nesmyslné zápisky geniálního šílence? Dnešní vědci se ovšem stále více přiklánějí k myšlence, že kniha a její rukopis je pravý a jazyk, kterým je psaná, je použitelný ke komunikaci. Jen se dodnes jednoduše neví jak.

Možná něco napovědí ilustrace

V okamžiku, kdy selhávají kryptolografové ve snaze rozluštit text, možná něco napovědí ilustrace zobrazené v rukopisu. Manuskrip provází nahodilé ilustrace zvláštních rostlin a nahých žen ve velice neobvyklých polohách. Na ty je tento manuskript zvláště bohatý, avšak k vyřešení hádanky či původu rukopisu nás nepřivedou. V ilustracích se zobrazují nahé ženy s vystouplými břichy a špičatými ňadry koupající se v podivných nadržích s jedovatě zelenou kapalinou, kterou přivádí podivně komplikovaný systém potrubí.

Geografové pak bezradně krčí rameny a jsou zaskočeni

Geografové pak bezradně krčí rameny a stojí nad mapami neznámých krajin, v nichž se vypínají hrady a sopky. Astrologové ale poznávají jim známé a tradiční symboly. Jedinou záhadou pro ně jsou mapy nám neznámé hvězdné oblohy, kde pouze jedno souhvězdí mírně připomíná mlhovinu Andromedy, ovšem pozorovanou z jiného úhlu než z planety Země. Naskýtají se tudíž otázky : Kdo měl v temném středověku k dispozici takové infomace? Skrýval se snad pravý domov autora knihy kdesi mezi hvězdami?

Botanika je rovněž součástí Voynichova rukopisu

Na tyto otázky ovšem dodnes nedokáže nikdo z vědců odpovědět. Část rukopisu, která se dle mínění vědců věnuje botanice, nabízí rovněž bohatý výběr kreseb. Ale i zde experti kroutí hlavami : pouze některé z nákresů rostlin vzdáleně připomínajících pepřovník a slunečnici. Kniha je plna zobrazení květin, které na naší planetě nerostou. Odkud tedy neznámý kreslíř znal tyto podivné rostliny? Jsou opravdu pouze výplodem choré mysli či neuvěřitelné fantazie? Dostal se snad do krajů, které ani současná věda nedokáže rozluštit a identifikovat? Nebo jsou snad tyto končiny autorovým domovem?

Dodnes se nepodařilo autora Voynichova rukopisu identifikovat.

Dodnes se nepodařilo autora Voynichova rukopisu spolehlivě identifikovat. Císař Rudolf II. (1552- 1612) a mnozí další za autora považují matematika, fyzika, alchymistu a filozofa Rogera Bacona (1214 - 1294), který ve své době platil za vyznavače hermetických věd. Za autora rukopisu je ovšem často považován i velšský astronom a matematik John Dee (1527- 1609), který ale tvrdil, že knihu získal od vévody z Northumberlandu. Mezi autory dnes řadíme i dalšího a nám známého alchymistů rudolfinské doby Edwarda Kellyho (1555- 1597). Má ovšem někdo z nich věčnou hádanku na svědomí?

Je autorem Voynichova rukopisu Roger Bacon ?

Vraťme se nyní k prvnímu jmenovanému. Jak mohl středověký učenec Roger Bacon tolik předběhnout svou dobu? Mezi jeho současníky existoval málokdo, kdo by o jeho téměř zázračných schopnostech pochyboval. Bacon již dávno před Mikulášem Koperníkem (1473 - 1543) považuje Zemi za těleso obíhající v kosmickém systému, objevuje zákon odrazu a lomu světla a předpovídá mimo jiné i mnohé vynálezy daleké budoucnosti.

O rozluštění se pokoušení současní vědci

Poté, co pokusy o rozluštění knihy neuspěly ve středověku, pouštějí se do nich již moderní vědci. Prvního z nich oslovuje sám Wilfred Voynich již v roce 1919. Badatel a profesor filozofie Wiliam Romaine Newbold (1865 - 1926) má v té době již za sebou vynikající úspěchy v dešifrování a po dvou letech bádání skutečně slavnostně oznamuje rozluštění manuskriptu. Dokonce tvrdí, že pomoci lupy objevil mezi řádky skrytý zašifrovaný text. Nedlouho potom je ovšem odhalen jeho omyl. Tajné písmo o němž se zmiňuje jsou pouhé praskliny v pergamenu. Newbold považuje za autora právě Rogera Bacona a přichází s prohlášením, že tento středověký učenec do textu zahnul nám neznámé a neuvěřitelné objevy. Mimo jiné prý už ve 13.století identifikoval mlhovinu M31 v Andromedě jako spirální galaxii a vypracoval teorii chromozomů a setrojil mikroskop a nebo astronomický dalekohled, ovšem o tři století dříve, než uvedné přístroje poznalo středověké lidstvo.

Záhadný Roger Bacon se věnuje i magii a metafyzice

Sám Bacon se totiž kromě seriozního bádání na poli přírodních věd a filozofie věnoval i magii, o niž hovoří jako o praktické metafyzice; Bacon s velkou oblibou pracuje na výrobě alchymistických lektvarů a elixírů. Tím si získává pověst čaroděje a je z těchto důvodů i vězněn. Mezi lidmi se pak šušká,že je ve spojení s bytostmi z jiných a neznámých sfér, pro něž tehdy nemohlo existovat jiné označení než andělé a démoni. Dnes někteří odvážnější badatelé a vědci přisuzují Baconovi kontakty s mimozemskou civilizací a mluví o něm jako o cestovateli v čase. Vyzvěděl však od nich podrobnosti o jejich světě a naučil se jejich komunikaci?

Selhala moderní věda ve zkoumání Voynichova rukopisu ? Možná nikoliv !

Dnes Voynichův rukopis spočívá bezpečně uložen v Beineckově knihovně vzácných knih a rukopisů Yaleovy univerzity pod označením MS 408. Dodnes je o něj neustále zájem stále noví badatelé a současní vědci nad ním hloubají a snaží se o seriozní, byť odvážné hypotézy. Není to ovšem slabý výsledek veškerých možností dnešní moderní doby? Stáli za vznikem Voynichova rukopisu mimozemšťané ?

J.T. Zlatoděj tvrdí, že manuskript rozluštil.

Český alchymista a blogger vystupující pod pseudonymem J.T. Zlatoděj na svém blogu tvrdí, že to, co se jiným za desítky, ba dokonce za stovky let nepovedlo, měl rozšifrováno během několika desítek minut. Zlatoděj se položil do výzkumu na vlastní pěst. Podle něj se jedná o alchymistický traktát středověkého vědátora a badatele Jana z Lazu. Ten měl za svého života měl sepsat traktát Mistra Antonína z Florencie "Cesta spravedlivá" z roku 1457. Sám Voynichův manuskript je prý zapsán staročeským jazykem, který využívá kabalisticko - numerologického systému gematrie kódování. J.T. Zlatoděj poukazuje na to, že experti, kteří nahlíželi do rukopisu, byli neznalí českého jazyka, a proto pro ně bylo zcela nemožné, aby znali ten staročeský s použitím gematrie. Právě toto má být důvod, proč jejich bádání nikam nevedlo. Dále poukazuje na skutečnost, že v 15. století byla gematrie s numerologií s kabalou hlavní slovo a šifrování alchymistických textů bylo zcela na denním pořádku. Ochrana před běžným čtenářem měla svůj význam, aby nedošlo k odhalení toho, na co alchymisté ve svém bádání přišli. J.T. Zlatoděj uvádí, že šifra je velice jednoduchá a skutečně není náročná  pokud se luštitel nenechá zmást. Pracovat se podle něj musí se všemi symboly rostlin i částmi lidských těl, kde jsou důmyslně ukryty veškeré prvky.

J.T. Zlatoděj k rukopisu uvádí :

" Rukopis popisuje z valné části dějiny starého šlechtického rodu Rožmberků. Podle toho co je v rukopise psáno,tak zápis začala manželka Jana II. z Rožmberka, slezská piastovna Anna Hlohovská. Poslední zápis do rukopisu provedl poslední Rožmberk Petr Vok. Jedná se o velice tajné a choulostivé informace týkajících se rodu, boje o moc a vládu. atd. 
Návod na dešifrování rukopisu je psán na mnoha stranách rukopisu. Je psán na první stránce, je psán na vnitřních stránkách a je také psán na poslední straně, značené 116." ( omlazeni.cz )

Je tedy dílem Voynichova rukopisu skutečně neznámý alchymista, který měl přístupk k tajným učením získaných od bytostí z jiných planet a nebo je vysvětlení prozaičtější ? Experti jsou k vysvětlení a dešifrování J.T. Zlatoděje spíše skeptičtí a nepovažují jeho překlad za přesvědčivý, což se samozřejmě není čemu divit - pokud vědec stráví polovinu života dešifrováním záhadného dokumentu a poté se objeví člověk, který objeví klíč během několika minut, jistě se vědec dostane do nepříjemné situace. K tématu se rovněž vyjadřuje  Prof. RNDr. Vladimír Karpenko, CSc., člen britské Society for the History of Alchemy and Chemistry, České chemické společnosti a Společnosti pro dějiny věd a techniky; autor či spoluator více než stovky vážených vědeckých prací. Prof. Karpenko např. uvádí, že ve Zlatodějově dešifraci nesouhlasí převod písmen na čísla; navíc prý se nejedná o gematrickou latinku, ale o písmena a čísla, která mezi sebou mají sice vztah, ovšem ve zcela jiném kontextu. 

Na dešifrování Voynichova rukopisu si tedy budeme muset pravděpodobně počkat a nebo přijmout Zlatodějovo vysvětlení. A nebo je za rukopisem něco více ?

POKUD SI PŘEJETE SE DO DEŠIFROVÁNÍ VOYNICHOVA RUKOPISU PUSTIT SAMI, STÁHNĚTE SI JEJ V .PDF KLIKEM NA TENTO ODKAZ

Rubrika: 
Obsahové zdroje: 
https://www.natur.cuni.cz/chemie/fyzchem/karpenko
http://zlatodej.blog.cz/rubrika/voynichuv-rukopis-voynich-manuscript-deciphered
https://cs.wikipedia.org/wiki/Voynich%C5%AFv_rukopis
https://archive.org/stream/TheVoynichManuscript/Voynich_Manuscript#page/n0/mode/2up
Zdroj grafiky: 
https://archive.org/stream/TheVoynichManuscript/Voynich_Manuscript#page/n0/mode/2up